|
Šel jsem s lovci, ač sám nejsem lovec/ Bylo mi cizí, |
| čím žili a co je vzrušovalo, snad jsem je někdy |
| i odsuzoval/ Ale bloudil jsem s nimi polem |
| i lesem, brodil se bahnem a šplhal po strmých |
| horských stezkách/ Ve sněhu, mlze, dešti |
| i slunci/ Čekali jsme dlouhé hodiny na vysokých |
| posedech i v zemních úkrytech, odpočívali |
| v prostých chatách a lesovnách/ Probděli jsme |
| noci a prospali dny/ |
| Šel jsem s lovci po stopách zvěře/ Nemohl jsem |
| pochopit, jak mohou spojovat lásku k přírodě |
| s lovem, zabíjením/ Hledal jsem sílu, která |
| probudí v dnešním zhýčkaném člověku |
| s otupenými smysly touhu lovce a donutí ho |
| zaměnit pohodlí domova za strasti toulek v drsné |
| přírodě/ |
| Šel jsem s lovci a stal jsem se jedním z nich/ Má |
| proměna je dovršena/ Jsem stejně vzrušen, když |
| se blíží zvěř a s ní vrcholná chvíle, kdy lovec proti |
| ní stojí se zbraní v ruce/ Ale mou zbraní není |
| lovecká puška, jen fotografický přístroj/ A zvěř, |
| na kterou zalícím, neklesne k zemi, ale žije novým |
| životem v mých fotografiích/ |
Michal Hrnčíř
(*1972)
